Budu zjišťovat údaje o dětské úmrtnosti v Českých zemích před zavedením plošného očkování. Zaměřím se na nemoci, proti kterým se dnes očkuje (např. spalničky, záškrt, černý kašel, dětská obrna). Pokusím se najít historická data o tom, jak častá byla úmrtí na tyto nemoci, a vyjádřit to ve vztahu k celkovému počtu narozených dětí.Dám vám vědět, jakmile budu mít relevantní informace.
Historický kontext dětské úmrtnosti před érou očkování
V minulosti patřily infekční nemoci k hlavním příčinám úmrtí dětí. Vysoká dětská úmrtnost byla běžnou realitou – ještě v 18. století rodiče často ztratili několik ze svých potomků (odhadovalo se, že ze 12 narozených dětí zemřely 4 až 8 ještě v dětství)ct24.ceskatelevize.cz. Mezi nejzávažnější dětské nemoci patřily spalničky, záškrt, černý kašel a později dětská obrna – proti všem se dnes očkuje. Níže uvádíme historická data z českých zemí o tom, jak často tyto nemoci vedly k úmrtí dětí, včetně poměrů a trendů úmrtnosti před zavedením plošného očkování.
Spalničky (morbilli)
- Téměř každé dítě spalničkami onemocnělo: Spalničky byly vysoce nakažlivé a v době před očkováním prodělalo tuto nemoc asi 95 % dětídspace.cuni.cz. Většina případů sice proběhla bez vážných následků, avšak u nejmenších dětí mohly spalničky způsobit život ohrožující komplikace (např. zápal plic).
- Úmrtnost koncem 19. století: Před zlepšením zdravotní péče a výživy dosahovala úmrtnost na spalničky v českých zemích kolem 50 úmrtí na 100 000 obyvatel ročně (konec 19. století). Do období před první světovou válkou klesla na zhruba 20–30 úmrtí na 100 000 obyvatel ročnědspace.cuni.cz. (Pro představu – 20 na 100 000 odpovídá 0,02 % populace; tzn. asi 1 úmrtí na každých 5 000 lidí ročně.) Drtivá většina obětí spalniček byly děti.
- Intermezzo mezi válkami: Po první světové válce dále klesla smrtnost (letalita) spalniček díky lepší péči – nemocnost zůstávala vysoká, ale menší podíl nemocných umíraldspace.cuni.cz. I tak asi 90 % úmrtí na spalničky připadalo na děti ve věku do 4 letdspace.cuni.cz. V dobrých letech počátku 20. let klesla úmrtnost kojenců (do 1 roku) na ~75–90 úmrtí na 100 000 kojenců a u dětí 1–4 roky na ~30/100 000dspace.cuni.cz.
- Epidemické výkyvy: Spalničky přicházely ve vlnách. V epidemickém roce 1927 vyskočila úmrtnost kojenců na spalničky až na 180 úmrtí na 100 000 (tj. zhruba 1 ze 556 kojenců zemřel na spalničky během jediného roku) a u dětí 1–4 let na 60/100 000dspace.cuni.cz. To představovalo zdvojnásobení oproti klidnějším obdobím. Po roce 1930 již docházelo k pozvolnému poklesu úmrtnosti – těsně před zavedením očkování (1969 v Československu) se spalničky sice stále epidemicky vyskytovaly (desítky tisíc případů ročně), ale úmrtnost byla díky pokroku medicíny nižší než dříve. Přesto ještě ve 40. a 50. letech představovaly spalničky vážné riziko pro kojence a batolata.
Záškrt (difterie)
- „Zaškrtil“ mnoho dětí: Záškrt býval obávanou dětskou nemocí způsobující otok hrtanu a dušení – název nemoci odkazuje na to, že doslova “zaškrtila” mnoho dětí. Často bylo nutné proříznout hrdlo (tracheotomii), aby se dítě neudusilois.vszdrav.cz.
- Epidemie a smrtnost v 19. století: Před érou očkování a antibiotik způsoboval záškrt vysokou úmrtnost. V 70. letech 19. století například onemocnělo na území českých zemí kolem 20 000 dětí záškrtem a asi 2 000 z nich zemřelois.vszdrav.cz. To znamená, že v této epidemii zemřelo přibližně 1 z 10 nemocných dětí. Smrtnost (pravděpodobnost úmrtí při onemocnění) záškrtu se tehdy pohybovala kolem 5–10 %, u malých dětí i vyšší. Koncem 19. století začalo používání Behringova antidifterického séra (od ~1894), které dokázalo dříve často smrtící chorobu zmírnitis.vszdrav.cz.
- Začátek 20. století: Navzdory séru zůstával záškrt častou příčinou úmrtí dětí. Ve 20. letech 20. století měl záškrt druhou nejvyšší úmrtnost ze všech infekčních chorob (hned po tuberkulóze)dspace.cuni.cz. Plných 95 % všech zemřelých na záškrt tvořily děti do 14 letdspace.cuni.cz, nejčastěji ve věku 1–4 roky. V letech po první světové válce úmrtnost krátkodobě klesla (vlivem poklesu porodnosti a tím i méně vnímavých dětí), ale koncem 20. let opět strmě stoupla s novými populačními ročníkydspace.cuni.cz.
- Situace před očkováním: V první polovině 30. let dosahovala úmrtnost na záškrt hodnot srovnatelných s přelomem 19./20. stoletídspace.cuni.cz. Ročně umíralo v populačně silných letech okolo 1933–1935 kolem 90–100 dětí ve věku 1–4 roky na 100 000 dětí tohoto věkudspace.cuni.cz(tj. zhruba 1 z 1 000 dětí ve věku 1–4 let zemřel na záškrt každý rok). U kojenců to bylo asi 40 úmrtí na 100 000 kojenců ročnědspace.cuni.cz. Záškrt tak patřil k nejčastějším jednotlivým příčinám úmrtí malých dětí. Až zavedení plošné vakcinace po roce 1946 přineslo dramatický pokles – do začátku 50. let nákaza téměř vymizelact24.ceskatelevize.cz(pro ilustraci: v roce 1946 činil výskyt záškrtu ~300 případů na 100 000 obyvatel, o čtyři roky později šlo již jen o sporadická čísla díky očkováníct24.ceskatelevize.cz).
Černý kašel (dávivý, pertuse)
- Největší zabiják nejmenších dětí: Černý (dávivý) kašel byl v předvakcinační éře vůbec nejvážnější příčinou úmrtí mezi dětskými infekčními chorobamidspace.cuni.cz. Postihoval hlavně kojence a batolata – ve 20. letech připadalo ~70 % úmrtí na černý kašel na kojence do 1 roku a ~27 % na děti 1–4 rokydspace.cuni.cz. Úmrtí starších dětí byla spíše výjimečná.
- Úmrtnost a epidemie: Úmrtnost na černý kašel kolísala v epidemických cyklech. Před první světovou válkou dosahovala hrubá úmrtnost na tuto nemoc vysokých hodnot (literatura ji uvádí jako nejčastější příčinu dětských úmrtí)dspace.cuni.cz. Ve sledovaném období 1920–1937 se v nepříznivých epidemických letech úmrtnost vracela na tyto vysoké úrovnědspace.cuni.czdspace.cuni.cz. Například v roce 1922 a 1926 dosahovala úmrtnost kojenců hodnot 300–340 úmrtí na 100 000 kojencůdspace.cuni.cz. To znamená, že v těchto letech zemřel na černý kašel téměř 1 ze 300 narozených dětí už během prvního roku života. I v „klidnějších“ obdobích mezi epidemiemi byla kojenecká úmrtnost na pertusi vysoká, kolem 100–150 úmrtí na 100 000 (0,1–0,15 % kojenců ročně)dspace.cuni.cz. U dětí 1–4 roky dosahovala úmrtnost v epidemických letech cca 20–40/100 000dspace.cuni.cz.
- Trend před očkováním: Od počátku 30. let byl patrný pozvolný pokles úmrtnosti černého kašle (díky lepší hygieně a možná i začínající antibiotické léčbě komplikací), ale nemoc stále patřila k obávaným. Ještě kolem roku 1955 hlásila ČSR průměrně 350 případů pertuse na 100 000 obyvatelct24.ceskatelevize.cz. Teprve zavedení plošného očkování v roce 1958 vedlo k postupnému vymýcení – do poloviny 60. let úmrtí dramaticky ubylo. Historická data tak dokládají, že před očkováním byl černý kašel pro nejmenší děti jednou z nejnebezpečnějších nemocí.
Dětská obrna (poliomyelitida)
- Vynoření epidemie ve 20. století: Dětská obrna byla známá již dříve, ale velké epidemie se objevily až ve 20. století. Nemoc způsobuje ochrnutí svalů a může vést až k zástavě dechu. Na rozdíl od spalniček, záškrtu či černého kašle nebyla hlavní příčinou úmrtí kojenců (relativně méně častá nákaza), ale strach budila trvalými následky a úmrtností u těžkých případů.
- Epidemie 1939–1956: V českých zemích proběhla první velká epidemie poliomyelitidy v roce 1939, následovaná opakovanými vlnami každé 3–5 letszu.gov.cz. Celkem v letech 1939–1956 onemocnělo 12 868 osob (převážně dětí) a z nich 1 159 zemřeloszu.gov.cz. To odpovídá smrtnosti přibližně 9 % (tj. zhruba 1 z 11 nemocných dětskou obrnou zemřel). Pro srovnání – většina nakažených prodělala obrnu jen lehce nebo bez příznaků, ale u asi 1 % infikovaných došlo k ochrnutí a ohrožení životaszu.gov.cz. Úmrtí na poliomyelitidu tedy postihovala jen zlomek dětské populace, ale riziko stouplo v 50. letech s rostoucími epidemiemi. Například v roce 1953 v ČSR onemocnělo přes 6 000 lidí, z toho stovky s trvalým ochrnutím a desítky zemřely.
- Zavedení očkování a pokles: Už roku 1957 se v Československu začalo očkovat (nejprve inaktivovanou vakcínou) a od roku 1960 živou vakcínou. Výsledkem byl mimořádný úspěch – Československo se v roce 1961 stalo první zemí na světě, kde byla dětská obrna eliminovánainfektologie.cz. Před očkováním však poliomyelitida patřila k nejobávanějším dětským nemocem – nejen kvůli úmrtnosti (v absolutních číslech nižší než u spalniček či záškrtu), ale i kvůli doživotním následkům u přeživších. Shrnutí: Před zavedením plošného očkování byly spalničky, záškrt, černý kašel i dětská obrna vážnými hrozbami dětského věku. Například na záškrt a černý kašel umíralo v 19. a na počátku 20. století každoročně několik promile všech dětí, zejména kojencůdspace.cuni.czdspace.cuni.cz. Spalničky prodělala většina populace v dětství a i když smrtnost procentuálně nebyla vysoká, absolutní počty úmrtí malých dětí byly značné (v horších letech i přes sto dětí ročně jen v českých zemích)dspace.cuni.cz. Dětská obrna zase způsobila ve 40. a 50. letech tisíce případů ochrnutí a přes tisíc úmrtí v ČSR, než ji očkování zcela vymýtiloszu.gov.cz. Historické statistiky jednoznačně ukazují, že zavedení očkování vedlo k dramatickému poklesu nemocnosti i úmrtnosti – nemoci, které dříve připravily o život značný podíl dětské populace, byly během několika let po očkování redukovány na minimum či zcela vymýcenyct24.ceskatelevize.czinfektologie.cz.